pod špičákem

z mordovny

morgengrund

špičák

mordovna

Cykloexpedička po Taurách a Dolomitech

21.6.
Bruck – Hoohmais najeto 20 km převýšení 1015 m

Ve 12 30 jsem připraven v Brucku na odjezd brašny na kole mám nasazený tak se trochu loučím s kámošema co mě sem vzali autem. 7 km do Fuchsu je to po rovině ale hned za městem začíná 10% stoupání.Vůbec se nemůžu rozhejbat je vedro,trápím se a nadávám si že jsem si toho vzal sebou zbytečně moc kolo se mi zdá strašně těžký.Na mýtný bráně si kupuju čokoládu a trochu odpočívám. Kus nad mýtem končí les tak se dá konečně rozhlídnout do kraje což je příjemný zato hodně nepříjemný jsou motorky. Motorkáři jsou docela ohleduplný ale ten randál mě docela štve. Za první zatáčkou vracečkou stojí na odpočívadle Škoda 100 s dánskou spz a majitel šteluje benzinovou pumpu.No jo vždyť ta škodovka je stejně stará jako já a asi stejně unavená. Je teprve 17 hodin a v 1850 m.n.m. je pěknej plac s lavičkami s nádherným výhledem na okolní horský velikány. Tak se rozhoduju že to dnes po trapnejch 20 kilometrech zabalim. Strašně mě bolí hlava tak si říkám že je třeba se trochu aklimatizovat.
Kousek dál ze sněhu vytéká potůček tak smejvám pot ,vařím polívku,odpočívám a fotím.

22.6.
Hoohmais – Carbonin najeto 138 km převýšení 2020 m

Ráno vstávám asi v 5 hodin do velký nádhery. Protější kopce který jsou odděleny kilometrovou propastí začínají být nasvíceny ranním sluncem všude ticho jen zpěv ptáků a hučení říček z tajících ledovců. Včerejší únava je ta tam v 8 45 jsem na takovým předvrcholu grossglocnerský silnice Fuchser Torl 2404 m.n.m. Je nádherný počasí tak závěrka foťáku cvaká o stošest. Sjíždím asi 200 vejškovejch metrů k jezírku zas fotím. Když se vrátím ke kolu tak mám ve předu prázdnou duši.Odlepenej starej flastr za 10 minut všechno oukej a začínám stoupat na Hochtor. Za prvním tunelem začíná silnici lemovat bariery sněhu. V 10 45 vyjíždím z tunelu a jsem nahoře, Hochtor 2576 m.n.m. Tak opatrně sjíždím do údolí kochám se výhledy na nejvyšší horu Rakouska.Dolu to jde samozřejmě rychle tak jsem za chvilku v Heiligenblutu a poračuju podél řeky Moll po pěkný cyklostezce. Za městem Winkler musím nastoupat 300 vejškovejch metrů do sedýlka a pak následuje sjezd do Lienzu. Dál jedu proti proudu Drávy směr Itálie a je to znát proti mně jedou stovky Italů na kolech. Z Inninchenu to mají do Lienzu 40 km z kopce a zpátky jedou cyklovlakem.V pozdním odpoledni se koupu v Drávě už už si říkám že bych tu mohl zabivakovat ale pak se rozhodnu kousek popojet. Na konec dojíždím asi v 9 večer do Carboninu na moje oblíbený a léty prověřený bivakovací místo pod Monte Cristalo.Tak skoro za tmy v potůčku smejvám pot, stavím stan, vařím a jdu unavenej spát.

23.6.
Carbonin – rifugio Auronzo – Niedervintl najeto 98 km převýšení 1260 m

Ráno zase strašná paráda sluncem nasvícený severní stěny Monte Cristalo vyvolává to ve mně hodně vzpomínek a nostalgie.V raním pomalejším tempu nestoupávám na Misurinu zajíždím k jezeru v raním slunci je nádherně kýčovitý tak závěrka foťáku zas cvaká. Potkávám dalšího fotografa tak ho zdavím ciao on odpovídá ahoj. Tak jsem rád že si můžu pokecat česky.Za mýtem na tre Cime mě předjíždějí dva český bajkeři tak trošku klábosíme ale já z 20 kilovou bagáží jsem přece jenom pomalejší.Stoupání je fakt docela ostrý. Předjíždí mě hodně cyklistů většinou na silničkách. V předposlední zatáčce řidič místního autobusu na mě kejvá hlavou a zvedá uznale palec cyklistů s plnou polní tady asi moc nejezdí. V 10 45 jsem nahoře u rifugio Auronzo 2400 m.n.m. Kupuju si nálepku na kolo trochu fotím už jsem tu byl mocrát tak to tu mám trochu okoukaný tak se moc nezdržuju a pouštím se z kopce dolů. Kousek nad Dobiacem stavím na vojenským hřbitově z první války. Mezi stovkami křestanskejch hrobů vojáků z celý evropy je i jeden židovskej náhrobek. Hledám nějaký český jméno ale to bych tu musel procházet půl dne než bych prošel všechny hroby. Z Dobiaca se cyklostezka příjemě vlní údolím mezi loukami pozděj podél řeky do Brunica kde trochu nakupuju za městem trochu bloudím ale pouze mojí vinou Italové mají značení cyklostezek docela dobrý. Tak skrz svou blbost jedu asi 10 km po hlavní. V pět odpoledne stavím na docela dobrým místě u řeky dneska se na to vykašlu a budu odpočívat je tu lavička a dá se opláchnout v řece.Občas projede nějakej cyklista tak se zdravíme později u mě zastavuje dvojce ptá se kam jedu tak jim říkám plán mojí trasy. Já se poptávám jak je to s přejezdem průsmyku passo di Vizze.Říkají že přejet se určitě dá ale na severní straně můžou být zbytky sněhu ale že v posledních dnech bylo hodně teplo tak by to mohlo být ok. Před setměním stavím stan a uléhám. Zahřmělo a začíná pršet.

24.6.
Niedervintl – passo di Vizze – Mayrhofen najeto 105 km převýšení 1890 m

Vstávám a je po bouřce. Vařím kafe a čaj vyrážím asi v 7 hodin. Ve městě Rio Pusteria je už otevřenej krám tak nakupuju nějaký potraviny. O kašnu na náměstí opírám kolo a chci si nabrat vodu najednou kolo nějak padá a řidítková brašna s mým nikonem plave v kašně je trochu vodotěsná tak to odnáší jen telefon tím pádem jsem bez spojení. Naštěstí důležitý čísla mám napsaný v notýsku. Co se dá dělat nějaký stráty bejt musej. To už ale jedu na sever směr Vipiteno. Cyklostezka je pěkně houpavá s prudkejma výjezdama. Zase to trochu pletu a jedu asi 10 km po hlavní ale není skoro žádnej provoz tak to tolik nevadí a je to rychlejší. Najíždím zpět na cyklostezku údolí Isarca se roztáhne a projíždím vesnicemi co jsou rozesety ve stráních. Ve Vipitenu odbočuji do údolí val di Vizze. Po pár kilometrech začíná stoupání se kterým jsem podle mapy vůbec nepočítal ( chyba v mapě o 200 vejškovejch metrů). Nevadí každém nastopanej metr dobrej. Údolí se na jednou roztáhne a už je vidět hradba hor kterou musím překonat. Je poledne a jsem v poslední vesnici v údolí tak si říkám že bych passo di Vizze ( něm. Pfisterjoch) mohl dneska přejet. Za vesnicí končí asfalt a dál už je jen šotolina. Začíná velká paráda nikde ani živáčka jen občas z údolí zabučí kráva. Po pár kilometrech skončí les otevře se výhled do okolní krajiny. Na hřebeni hodně přes dva kilometry vysoko je vidět bivakovací chata G. Messnera. Okolní kopce vysoký přes 3000 m.n.m. jsou nasvícený sluncem který prokukuje poslední skulinkou mezi ocelově šedými mraky vypadají hodně démonicky nádherná atmosféra. Ve dvou kilometrech jsou zbytky sněhu zrovna jedou proti dva bajkeři tak se ptám jaký to je na druhý straně. Cesta prej je těžká ale bez sněhu. Děkuju jim za info a pokračuju ve stoupání. Po pár zatáčkách jsem v sedle. Obloha je temně šedá tak na chatě si dávám nealko pivko dostávám nálepku na kolo a rychle dolů na rakouský straně jsou mraky trochu světlejší. Cesta dolů v Rakousku fakt není stavěná na mojeho přetíženého expedičáka. Po pár set metrech padám z kolena mi teče krev tak si to oplachuju v potůčku a pokračuju ve sjezdu. V nejtěžších místech kolo raději vedu. Asi za hodinu jsem u jezera kde začíná asfalt. Následuje pohodovej sjezd do Mayrhofenu . Jedu do kempu abych si hlavně pořádně umyl odřeninu na noze. Z budky volám kamarádům co mě do Rakouska přivezli a jak to bude s odjezdem domů. Čeká mě překvapení měli nějaký zdravotní potíže výstup na Grossvenediger museli skrečovat a už jsou na cestě domů (volali mi ale mám utopenej telefon). Co se dá dělat kolo funguje nohy taky tak to do Čech nějak dojedu. Důležítý je dojet do Brucku kde měl bejt začátek a konec mojí expedičky a pak se uvidí.


25.6.
Mayrhofen – Burghausen najeto 166 km na kole 95 km vlakem převýšení 1360 m

Vstávám hodně brzo celej kemp ještě spí. Za 45 minut mám sbaleno a trochu jsem posnídal. Jedu údolím do Zell am Ziler kde odbočuju směr Krimll přes Gerlospass. 17 kilometrů nastoupávám na Gerlosplate 1650 m.n.m. sjíždím do Krimllu. Po Salzaský cyklostezce jedu přez Mittersill do Brucku kolo opírám o stejnou značku jako v sobotu a fotím to je v podstatě konec mojí expedice. Teď se nějak dostat do Čech. Mohl bych se trochu přiblížit vlakem tak se jedu podívat na bánhóf no vida za 20 minut a za 15 euro mi to jede do Salzburgu. Vlak samozřejmě přijíždí přesně speciální vagon pro cestující s kolem prostě paráda.V 16 hodin jsem v Salzburgu a za pár minut z města venku. Míjím místo kde jsem spal vloni chci dnes se co nejvíc přiblížit k Passovu a zejtra co nejvíc nastoupat na Šumavu nebo zkusit dojet až na Lipno. Před Burghausenem přichází bouřka rychle stavím stan. Stejně během pár minut je všechno mokrý.

26.6.
Burghausen – Lipno najeto 163 km převýšení 1800 m

Ráno vstávám v půl šestý s tím že když se zadaří tak bych mohl na to Lipno dnes dojet. Ani nesnídám všechno mám durch mokrý až za Burghausenem na soutoku Innu se Salzachem do sebe něco hodím.Tam mi vodní kilometrovník ukazuje že do Passova to mám 66 km. Tak valím co to dá jen na chvíli se schovávám před deštěm a v Obernburgu nakupuju trochu jídla. Za Schardingem přetrhávám řetěz je to článek hned za spojkou tak ho vyhazuju. Tím mám řetěz dost krátkej tak musím dávat bacha abych neurval šaltr. V Passově jsem v 13 hodin tak neztrácím čas a jedu směr Zadní Zvonková trochu bloudím než trefím tu správnou silnici. Je to neustále z kopce do kopce v 18 hodin jsem na hranici. Sjíždím k přívozu koupu se v jezeře v hospodě dávám bůček s knedlíkem a jedno pivko za druhým(nealko). Pod nádražím na louce stavím stan a zítra v půl pátý mi jede vlak domů.