Na kole po krušných horách a zaniklejch obcích

sepsal Milan Pekky Bouška

Plán musí být , tak sem si vymyslel že když se teť tak amatersky zabejvám a hodně času trávím na http://www.zanikleobce.cz/ že to spojím s každoročním přejezdem Krušných hor na kole. Naládoval sem informace do GPS přístroje, později při objevování nám to moc pomohlo. Letos jsem si vybral termín od 8.5. do 11.5.2008 jen s jedním pracovním dnem. Poptal sem se po oklolí kdo by jel taky ale každý už něco "měl", tak se připojil jen Dóma, kterej řikal : "kdo by to taky s tebou vydržel 4 dny v rozvalinách, jen blbec nebo já(je to totiž samovyléčitelnej alkoholik) a že zjistí vlak. Sejít jsme měli v 8,30 hod. na Západním nádraží ale tam nám řekli že to jede jen z Hlavního, rychlý přesun ale stihli jsme.V Chebu vystupujeme kolem poledne a přes náměstí podél potůčku na Františkovy lázně. Míříme k prvním k jsme si familijárně nazvaly "Zanikláčím" je to Jedličná kde život ještě byl. Dvoreček socilalisticky se rozpadající JZD. Cestou do Ašského výběžku narážíme na pramen Bylí Halštrov a o kousek mijíme zaniklou restaraci U žáby. Daleko před Aší uhybáme doleva přes Horní Paseky přejíždíme hranici na Bad Brambach a po 5km k nám do Plesný a míříme podle GPSky na Výspu kde děláme pozdně odpolední fota. U lesa s otevřeným prostorem na východ k Výspě se zabydlujeme. Vaříme, kouříme, odpočíváme a na konec hezkého dne nocujeme.Ráno východ nad Výspou, fotíme, balíme, fotíme, snídáme a vyrážíme. Neustále lesem míříme k hranici kde stával hostinec. Německé putování končí sjezdem do místa kde stávala obec Hraničná kde nakupujeme. Nastoupáváme po Německé straně po silnici kde pravá strana patří k Bublavě a pravá strana je roztahané město Klinghental. Po německé straně nastoupáváme na horu Kamenáč cestou objevujeme ruiny a tak zakládáme zaniklé místo Bublava - Tři Skalky. Jedeme po německé straně kde se střídá prudké stoupání a klesání(až 21°). Za čárou na naší straně jsou Rolava důl a Jelení kde jsme objevovali vloni. Sjíždíme do Potůčků přes Vietnamskou čtvrť a končíme na zaniklé osadě Stráň v nadmořské výšce 780 mnm.Sjíždíme podél Kozího potůčku do Potůčků a proti proudu Černý stoupáme přes Pilu, Luhy, Háje a na poledne dojíždíme přes Myslivny kde před válkou žil v letech 1929 - 1931 řecký spisovatel Nikos Kazantzakis do Božího Daru, kde v cukrárně "U sněhuláka" slavíme životní jubilea a jinak se rozmazlujeme. V obci přejíždíme velkým opuštěným hraničním přechodem do Němec. Po turistické cestě se za pomoci GPSky za hraničním potůčkem zase u nás nacházíme hájovnu Bortum. Přes Lesnou k zaniklému hotelu Laxmühle cestou objevujeme zaniklou hospodu s koupalištěm, Hoferův mlýn který vkládáme na stránky. Přes Kovářskou sjíždíme k vodní nádrži Přísečnice pojmenovanou po stejnojmené obci. Nabíráme výšku kolem Jelení hory a pozvolna sjíždíme k obci na široké louce u hranice Jilmová. Po polní cestě jsme najeli na hlavní cestu nad Horou Svatého Šebestiana a na hranici a jak jinak, podél potůčku v podvečer dorazily do Pohraniční, zaniklé obce o 6km dál přes les do Kienhaid kde u rybníku za troubení večerky ze stejnojmené obce v Sasku uleháme.Vstávám brzo zimou, mrzne v 5 hodin ráno a rozdělávám poprvé oheň. Balíme a před 7 hodinou přejíždíme přes most do německého Künhaide. C o nejbližší cestou k Načetínskému potoku který s fotákem v ruce brodím tam i zpět abych se dostal na Gabrielinu Huť. Po 200 metrech je samozřejmě most. Na špičce Zelený důl vnikáme na naše území abychom ho na Hoře Svaté Kateřiny opustily. Podél Svidnice dorážíme do Mníšku - nákup a po Německé turistické žluté a zelené dojíždíme na Klínskou bránu - dokumentujeme. Jedem přes Fláje, Mackov, Oldříš, Nové Město u Mikulova na Vitíšku kde na nás čekal můj šéf a synovec Pepa. Společně s jedným defektem předního kola přes Cínovec, Přední Cínovec, Fojtovice, Habartice, Adolfov a Telnici domů do Ústí nad Labem.Rekapitulace: 30 zaniklích míst. S kolem ujeto 260 km, nastoupané 3650 metry. Asi 20x jsme přejeli st. Hranici.

dovětek napsal Dominik Kavan
Vydržet to s Pekkym nebylo vůbec strašný ba naopak mě ta badatelská činnost v terénu baví. Připadne mi že každý to zaniklí místo má svoji duši bodejť né vždyť tu po staletí žili lidé a návštevou si krásně uvědomíte (alespoň trochu) že to živobití tu vůbec nebylo lehký vejška přes 800 m.n.m. půda neůrodná, dlouhá a krutá zima. Přesto těm lidem většinou němcům to šlo nějak lépe než nám přistěhovalcům po roce 1945 (národnostní nesnášenlivci prominou) .